Rudolf Gajdoš – Podluží v písni a tanci
„Cifrující“ šohaj jako leitmotiv celých národopisných slavností. Typická taneční figura svobodných chlapců z Podluží dává vyniknout střihu a sladěnosti jednotlivých krojových součástí. Úzké červené kalhoty zastrčené do vysokých čižem, košile s širokými rukávy ukončené výraznou krajkou „čipkou“ a zdobný černý klobouk „guláč“ se symbolem mládenectví – „kosírkem“. Karmínově červená barva z „červenic“ se opakuje na šohajověšátku kolen krku a dlouhých hedvábných střapcích slavnostních čižem. K barevné vyváženosti kroje přispívá i kokarda z „holých“ (tedy ještě nemalovaných) mašlí, připevněná na levé části krátké vestičky „lajblu“.
Plakát je založen na dynamicky pojaté figuře mužského tanečníka zachyceného v prudkém pohybu, jehož gestika i rozevláté stuhy vytvářejí výrazný rytmus celé kompozice. Oproti starším variantám autor pracuje s ještě větší výtvarnou zkratkou – barevné plochy jsou redukované a kresba místy až expresivně uvolněná. Stylizace kroje zůstává dobře rozpoznatelná, avšak slouží především jako nositel pohybové energie a dekorativního účinku, typického pro plakátovou tvorbu.
Stejně jako další Gajdošovy návrhy k folklorním slavnostem v Tvrdonicích představuje i tento list ukázku systematické vizuální prezentace regionálních tradic prostřednictvím užité grafiky přelomu 50. a 60. let. Opakované využívání motivu tanečníka v kroji vytváří jednotný ikonografický repertoár, který posiloval identifikaci festivalu s kulturním prostorem Podluží. Plakát tak lze chápat jako součást širší autorské série, v níž se spojuje etnografická inspirace s modernizovaným grafickým jazykem určeným pro veřejný prostor a masovou komunikaci.
