Karel Božek – Děvče v kokeši II.

Karel Božek (1905–1962) - Karel Božek se narodil v Boskovicích. Po absolvování čtyřletého Státního českého ústavu učitelského a vojenské prezenční služby v roce 1927 přichází na Podluží. Zde až do své smrti v lednu 1962 působil jako učitel na školách v Hruškách, Charvátské Nové Vsi, Lanžhotě a především ve Staré Břeclavi, kde se roku 1930 oženil s Anežkou Kobzíkovou. Přiženění do známé starobřeclavské rodiny prohloubilo jeho zájem o reálné zachycení rychle se měnícího a postupně mizejícího autentického světa lidového prostředí. Technikou akvarelu dokázal břeclavský malíř Karel Božek vdechnout figurám život, postavy zachycoval v jejich přirozeném postoji. Jeho malby s dokonale propracovanými detaily střihů, tvarů, jednotlivých doplňků krojových součástí jsou dnes proto důležitým zdrojem pro etnografy. Akvarely zavádějí do zaniklých zákoutí a na louky kolem Dyje, nabízejí tak pohledy na starou Břeclav. Na Božkových akvarelech je věrně vypodobena i barevnost a struktura látky, zejména u sukna a hedvábí. Nejvíce ale návštěvníka upoutá autorova dovednost vdechnout figurám život a zachytit všechna ta děvčata, šohaje, strýčky a stařečky v jejich přirozeném postoji. Karel Božek se věnoval svému nejoblíbenějšímu koníčku – malování – až do své předčasné smrti. Jeho podlomené zdraví bylo důsledkem dlouhodobého věznění v koncentračních táborech Mauthausen a Gusen, kam byl odsouzen za protinacistickou odbojovou činnost v době druhé světové války.

Detail děvčete nám velmi přesně ukazuje usazení její slavnostní pokrývky hlavy. Vidíme, že čepec je nasazen poměrně hluboko do zadu (ostatně takhle se původně nosíval) a má také ještě tradiční lomený tvar.

Neodmyslitelnou součástí tradičního dívčího lidového odívání vždy byly a jsou i úpravy hlavy, patřící k význačným projevům lidové kultury. Speciální úpravu hlavy musely mít mladé svobodné dívky ke slavnostní variantě podlužáckého kroje „na vyslečení“, když si nasazovaly na hlavu čepce, ať již rožky či kokeše. Zatímco ještě na nejstarších známých vyobrazeních podlužáckého kroje z první poloviny 19. století mají svobodné dívky pod čepcem hladké vlasy rozdělené jen cestičkou uprostřed, pozdější výtvarné prameny i popisy badatelů již poskytují doklady složitého zaplétání.

Úprava vlasů do rožků či kokeše bývala pracná. V minulosti se dívka nechávala zapletená od hodů po hodky (dále se zaplétala jen k příležitosti svátku Božího Těla a v zimě ke krojovanému plesu). Kromě umu a zkušenosti zapletaček výsledek účesu závisel i na kvalitě, hustotě, a především délce vlasů jednotlivých dívek. Ne každou příroda obdařila bohatými kadeřemi, a tak se vždy muselo využívat různých postupů a finesí, aby se opticky podařilo zapletení dovést do zdařilého konce.

V charvátské části Podluží se původně zaplétalo na „podkrúcky“ a tento způsob se udržel ještě v 60. letech minulého století ve Staré Břeclavi. Poslední zapletačkou, znající tuto specifickou úpravu vlasů byla paní Anna Poláchová (1928–2018). A jaký byl výsledný dojem z takto „zapletené“ děvčice nám ukazuje právě autorův akvarel.