Karel Božek – Děvče v kokeši I.

Karel Božek (1905–1962) - Karel Božek se narodil v Boskovicích. Po absolvování čtyřletého Státního českého ústavu učitelského a vojenské prezenční služby v roce 1927 přichází na Podluží. Zde až do své smrti v lednu 1962 působil jako učitel na školách v Hruškách, Charvátské Nové Vsi, Lanžhotě a především ve Staré Břeclavi, kde se roku 1930 oženil s Anežkou Kobzíkovou. Přiženění do známé starobřeclavské rodiny prohloubilo jeho zájem o reálné zachycení rychle se měnícího a postupně mizejícího autentického světa lidového prostředí. Technikou akvarelu dokázal břeclavský malíř Karel Božek vdechnout figurám život, postavy zachycoval v jejich přirozeném postoji. Jeho malby s dokonale propracovanými detaily střihů, tvarů, jednotlivých doplňků krojových součástí jsou dnes proto důležitým zdrojem pro etnografy. Akvarely zavádějí do zaniklých zákoutí a na louky kolem Dyje, nabízejí tak pohledy na starou Břeclav. Na Božkových akvarelech je věrně vypodobena i barevnost a struktura látky, zejména u sukna a hedvábí. Nejvíce ale návštěvníka upoutá autorova dovednost vdechnout figurám život a zachytit všechna ta děvčata, šohaje, strýčky a stařečky v jejich přirozeném postoji. Karel Božek se věnoval svému nejoblíbenějšímu koníčku – malování – až do své předčasné smrti. Jeho podlomené zdraví bylo důsledkem dlouhodobého věznění v koncentračních táborech Mauthausen a Gusen, kam byl odsouzen za protinacistickou odbojovou činnost v době druhé světové války.

Název akvarelu je lehce zavádějící, neboť i když se jedná o pokrývku hlavy typu „kokeš“, pravověrné Starobřeclavačky si vždy na hlavu nasazují „starobřeclavské rožky“. Bohužel tento výraz již málo respektují nastupující generace, pro které jsou to prostě kokeše.

Sám lidový název této pokrývky hlavy pro dívky ve slavnostním kroji „na vyslečení“ je chorvatského původu a je charakteristický pro západní (charvátskou část) národopisného regionu Podluží. Asi do 40. let minulého století se kokeš potahoval (podobně jako rožky) čtvercovým střapcovým šátkem, který měl kolem kraje pás z drobných bílých květů, tvořící i okraj čepce. Později se již hedvábný podklad kupoval jako metrová látka bez střapení, rovnoměrně zdobená zlatými a stříbrnými květy. Zadní část mitry je spojena slabou příčkou, jež je ovinuta hedvábnou stužkou. Uprostřed příčky se nachází „gučka“ složená z hedvábných barevných mašliček, kryjící zadní otvor kokeše. Postupně se proměňoval i tvar samotné lepenkové („prešpánové“) mitry, která zhruba od 70. let 20. století ztrácí svůj zašpičatělý tvar a spodní mačkaný papír je nahrazován žlutým brokátem.

Základním zdobením pokrývky hlavy je starobřeclavský „netopýr“. Tvoří jej kokarda poskládaná ze tří mašlí – bílé, růžové a modré (v letech 1900–1920 bývaly i jednobarevné mašle s tištěným či vetkávaným vzorem) – na temeni čepce, k němuž je posazena na hladkou širokou stuhu. Kokarda je ukončena červenými a bílými stužkami ve tvaru růžice. Dolů hluboko přes záda visí šest mašlí. Kokeš se na hlavu upevňuje dlouhými jehlicemi po bocích mitry.