Karel Božek – Boženka Darmovzalová

Karel Božek (1905–1962) - Karel Božek se narodil v Boskovicích. Po absolvování čtyřletého Státního českého ústavu učitelského a vojenské prezenční služby v roce 1927 přichází na Podluží. Zde až do své smrti v lednu 1962 působil jako učitel na školách v Hruškách, Charvátské Nové Vsi, Lanžhotě a především ve Staré Břeclavi, kde se roku 1930 oženil s Anežkou Kobzíkovou. Přiženění do známé starobřeclavské rodiny prohloubilo jeho zájem o reálné zachycení rychle se měnícího a postupně mizejícího autentického světa lidového prostředí. Technikou akvarelu dokázal břeclavský malíř Karel Božek vdechnout figurám život, postavy zachycoval v jejich přirozeném postoji. Jeho malby s dokonale propracovanými detaily střihů, tvarů, jednotlivých doplňků krojových součástí jsou dnes proto důležitým zdrojem pro etnografy. Akvarely zavádějí do zaniklých zákoutí a na louky kolem Dyje, nabízejí tak pohledy na starou Břeclav. Na Božkových akvarelech je věrně vypodobena i barevnost a struktura látky, zejména u sukna a hedvábí. Nejvíce ale návštěvníka upoutá autorova dovednost vdechnout figurám život a zachytit všechna ta děvčata, šohaje, strýčky a stařečky v jejich přirozeném postoji. Karel Božek se věnoval svému nejoblíbenějšímu koníčku – malování – až do své předčasné smrti. Jeho podlomené zdraví bylo důsledkem dlouhodobého věznění v koncentračních táborech Mauthausen a Gusen, kam byl odsouzen za protinacistickou odbojovou činnost v době druhé světové války.

Dívčí sváteční kroj skládající ze „šatů“, tedy jupky a sukně stejné barvy a materiálu (akvarel zachycuje vrchní část kompletu). Vidíme velmi častou a oblíbenou barvu – růžově malinovou – objevující se na látkách plátěných, jemných vlněných a později i na manšestru. K této barvě se téměř vždy přidávaly černé krajkové porty nazývané „správy“ (též i „parády“), v případě dívčího oděvu užších rozměrů.

Dominantou akvarelu je zachycení úvazu svátečního bílého šátku. Hedvábná látka dává šikovným rukám příležitost vytvořit z typické pokrývky hlavy skutečný skvost. Dovednosti tvorby přesných záhybů a skladů byly jako rodinné stříbro předávány po generace. Právě úvazy šátků, nezbytných součástí lidového oděvu na Podluží, dnes připravují horké chvíle při oblékání krojů. Mizí znalosti a zkušenosti našich stařenek a také samotný současný materiál šátků nevychází zcela vstříc kvalitnímu úvazu.