František Milan Lejček – Šohaj z Lanžhota – studie

František Milan Lejček (1896-1980) - F. M. Lejček se narodil ve Vídni. Zde také vystudoval malbu u profesora Pangratze a Pochwalského. Ve Vídni měl roku 1914 také úplně první výstavu svých obrazů. Po vzniku samostatného Československa se spolu s matkou přestěhoval do Vnorov. Později sem pravidelně zajížděl a našel zde silnou inspiraci ke své tvorbě. Od 20. let žil a tvořil ve Veselí nad Moravou. Byl okouzlen v té době ještě živou folklorní tradicí vesnic Slovácka. Velkou inspirací mu byla tvorba Joži Uprky, jenž žil v nedaleké Hroznové Lhotě. Námětem Lejčkových prací byli stařečci a stařenky, sekáči na lukách, oráč co svým pluhem vyorává brázdu. Rád se vracel k historickým námětům plným zbojníků, myslivců i pytláků. Obrazy s náboženskou tematikou jsou umístěny v kostelech v Mařaticích, Vnorovech, Polešovicích a ve Veselí nad Moravou. Málo se ví, že František Milan Lejček zanechal také velmi zajímavou kolekci fotografií, na kterých zachytil jednak své zahraniční cesty, a fotky mu také sloužili jako přípravný materiál pro malířskou práci. Milan Lejček bydlel na Rybníčku a jistou dobu měl ateliér také v centu Veselí. Po roce 1948 bylo pro Lejčka velmi výhodné, že měl rakouské státní občanství, a mohl tak volně cestovat po světě. Zemřel 13. února 1980 po převozu do uherskohradišské nemocnice.

Velmi precizně zachycený dobový stav (meziválečné období) slavnostního kroje pro svobodného chlapce z jižního Podluží. Konkrétně z obce Lanžhot. Červené soukenné kalhoty „červenice“ zdobí modré „šňůrování“, jemné „cifrování“ a drobná žlutá výšivka. Hlavním vzorem výšivky na stehnech jsou typická lanžhotská srdíčka, po lanžhotsku je i do kapes kalhot vložený vyšívaný kapesníček. Rukávy sváteční košile „katrovice“ mají tři vložené formy bílé výšivky a jsou ukončeny širokou, paličkovanou „vláčkovou čipkou“ (krajkou).

Znalému oku neujde i poměrně starobylý ráz hluboce vykrojené vesty „lajblu“ a především původní forma červeného „šátku“ uvázaného kolem krku. Lanžhotský způsob má i úvaz dlouhých (pravděpodobně ještě tištěných mašlí) v podobě „smečky“ a nikoliv vějíře, jak je zvykem na ostatním Podluží. Vysoké čižmy z jemné kozinky s horním vykrojením zdobí spuštěné červené střapce – takovouto obuv vídáme na vyobrazeních od poloviny 19. století.

A v ruce nezbytná skleněná láhev na víno „šohajka“.