Signatura nerozluštěna – kopie obrazu Josefa Mánesa z 50. let 19. stol. - Jan Suchánek v halině
Josef Mánes (1820-1871) - Český malíř, ilustrátor, grafik a designér , jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu. Výtvarně činný otec i strýc k malířství vychovali a vyučili jeho i jeho sourozence Quida a Amálii. Je považován za mistra české figurální malby i krajinomalby v období romantismu a realismu. Patřil k nejplodnějším tvůrcům své generace, zejména v oboru portrétů. Soupis jeho díla čítá téměř 500 položek. Narodil se jako prostřední ze tří sourozenců v rodině proslulého malíře Antonína Mánesa, profesora krajinomalby na Pražské malířské akademii, a Magdalény Kristiny, která pocházela z rodiny pražského truhláře Schwindtnera. Otec své tři výtvarně nadané děti Amálii, Josefa a Quida bral na studijní cesty do přírody, například do údolí Sv. Jana pod Skalou, na Říp nebo do Podkrkonoší. Josefovy práce už v té době dosáhly takové kvality, že byly dlouho považovány za díla jeho otce. V patnácti letech nastoupil ke studiu malířství na pražskou malířskou akademii k profesoru Františku Tkadlíkovi. V roce 1844 odešel studovat na akademii do Mnichova, kde pobýval tři roky bez jakéhokoliv hmotného zajištění z domova. V roce 1854 na pozvání svého přítele, hraběte Bedřicha Silva-Tarouccy odjel na zámek Čechy pod Kosířem. Během následujících dvaceti let zde vytvořil sérii rodinných portrétů Silvy Tarroucy, dále žánrové novorokokové obrázky, a také některé ze svých nejlepších prací (např. Ukolébavka, Líbánky na Hané, Život na panském sídle). Vyhledával zde lidové krojované postavy, opět se zamilovával do Hanaček i cikánek, zajímal se o moravské kroje. Silva Taroucca mu doporučil i pobyt na bílovickém zámku, jehož majitelem byl hrabě Hugo Jakob Josef Logothetti. Hrabě Hugo jej požádal, aby namaloval jeho milou Verunu. Namaloval Verunu Čudovou ve slováckém kroji, později její sestru zvanou Babušu ve slováckém kožichu a jako jejich mužský protějšek namaloval portrét mladíka z obce Březolupy Jana Postavu v lidovém kroji. Vznikl i menší obrázek Verunky Čudové v městském oblečení. Na Moravě vznikl také cyklus Moravský rok, ve formě kalendáře. Společenskou angažovanost v národním obrození projevoval zejména jako činitel Umělecké besedy, navrhl sokolský kroj, četné sokolské a jiné spolkové prapory, insignie a diplomy. Posledním umělecky bohatým obdobím byla 60. léta 19. století. Do roku 1865 pobýval na pozvání Kristiána Koce z Dobrše na zámku v Újezdu Svatého Kříže, kde portrétoval členy jeho rodiny. Prostřednictvím rodinných kontaktů pak získal mimořádnou zakázku na vytvoření 12 medailonů pro Staroměstský orloj. Mánesova tvorba vychází z romantismu, byla inspirována studiem portrétní malby mnichovské, rodným prostředím Starého Města pražského a životem venkovského lidu na Hané, který pro něj představoval ideál čistoty a lidství. K nejznámějším pracím patří cyklus portrétů pražských obyvatel, žánrové novorokokové scény z pobytu u šlechtických mecenášů na zámku rodiny Silvy-Tarroucy v Čechách pod Kosířem na Hané a krajinomalby.
Významný český malíř 19. století Josef Mánes se na podzim roku 1854 dostává při svých cestách po Slovácku i do Břeclavi, kde zejména ve Staré Břeclavi nachází inspiraci pro svoji tvorbu. Kromě příkladů lidového stavitelství jej upoutaly i působivé starobřeclavské kroje, které jsou základem dnešního podlužáckého kroje.
Z vyobrazení Jaroslava Suchánka jednoznačně neplyne, zda jde o svobodného chlapce či velmi mladého ženatého muže (mužáka). Pro mužáka svědčí černý plstěný klobouk s větší stříškou a černý šátek. Ale v 19. století nacházíme vícero vyobrazení svobodných chlapců s touto barvou šátků a naopak známe vyobrazení mužáka s šátkem červeným. Klobouk je zase střihu mužáckého, ale je výrazně zdoben pestrými žinylkovými „húsenkami“ a umělým kvítím.
Velmi pestrá je i úzká vestička „lajbl“, černého hedvábného podkladu, lemovaná zelenými stužkami. Co jej nejvíce pasuje do role svobodného, jsou rumělkové soukenné kalhoty s bohatým sytě modrým šňůrováním, pevně v pase utažené řemenem. Sváteční vysoké čižmy z měkké kůže mají vpředu výrazné vykrojení a jsou zdobeny dlouhými červenými hedvábnými střapci.
Nejvýraznější krojovou součástí je však „halina“. Tento dlouhý kabátec sahající až do půli lýtek má portrétovaný přehozen přes ramena, což byla sváteční varianta. Ve všední dny se nosil oblečený „do rukávů“. A nosili jej svobodní i mužáci.
