Nesignováno – Krojovaní na liechtenštejnském panství

Velmi zajímavý svět krojovaných poddaných na Podluží. Autorka textu zařazuje reálie obrazu do Lednice, konkrétně do lokality směr obec Bulhary, odpovídající výhledu na panorama Pálavy.

Zobrazení krojů i exteriérů lidového obydlí nás s největší pravděpodobností zavádí do 30. či 40. let 19. století (i když jde pravděpodobně o pozdější kopii neznámého obrazu). Vidíme sedlácké stavení s typickou doškovou střechou, zděný výstupek „žudro“ u dveří, avšak bez barevného ornamentu a další přístavky a stodoly. Jedinečný je naprostý mix dobového lidového oděvu. Základ kompozice tvoří svobodná chasa ve svátečních krojích, kde chlapci jsou oděni v úzkých soukenných nohavicích ještě původní světle fialové barvy. Dnešní typická rumělkově červená se začíná prosazovat teprve v polovině 19. století. Krátké vesty bez rukávů „lajbly“ mají červený hedvábný podklad (v jednom případě zelený), rukávy svátečních košil jsou hodně široké a bez pozdějšího krajkového olemování. Pokrývky hlavy v podobě vysokých „guláčů“ již zdobí barevné žinylky a „kosírky“.

U svobodných děvčat převažují sukně světlé barvy s barevnými zástěrami. Hedvábné „lajbly“  odpovídají ještě tradičnímu střihu se šněrováním a pestrou variabilitu najdeme i u ženských pokrývek hlavy. Lepenkové čepce potažené červenou hedvábnou látkou tvoří základ (vzadu ukončené tzv. dýnkem u vdaných) a přes ně si svobodná děvčata uvazují slavnostní „šatky“ či spolu s vdanými i bílé „zavíjačky“ – nejdříve z plátna a později z jemného tylu s výšivkou. Pestrou krojovou paletu doplňují různé dobové typy svrchního oděvu. Na jednom prostoru tak vidíme mužské a ženské „šuby“, houněné „haliny“, soukenné bílé mužské kabátky a krátké ženské kožíšky a snad i „mentýky“.