Nástroje pro usnadnění přístupu

Skip to main content

František Schulz – Děvčice z Poštorné

Datace

2015

Technika

linoryt

Rozměry

39 x 29
O autorovi
František Schulz (1950) - Žije a tvoří v Poštorné. Člen Sdružení výtvarných umělců Moravy (SVUM) a Sdružení břeclavských výtvarníků. Vystudoval Střední aranžérskou školu, obor reklama a propagace. Profesně se věnuje grafickému designu, propagaci i kulturní a osvětové činnosti. Ve své grafické tvorbě se soustřeďuje na linoryt a barevný linoryt. Jeho černobílá i barevná grafika je motivicky inspirována krajinou kolem Břeclavi. Od popisných a většinou jednobarevných krajinných vedut přechází k detailu a barevnému prolínání jednotlivých barevných sekvencí. Typické je energické až expresivní šrafování rydlem, jakoby kreslení, přímo do matrice. Tiskne vlastnoručně na zavedený formát A3. Z jeho tvorby vycházejí různé příležitostné tisky jako novoročenky, přání a monotypy.
Etnografický popis

Velmi pečlivě provedený linoryt věrně zobrazuje hlavní rysy svátečního kroje „na vyslečení“ v charvátské části regionu. Dívčí podlužácký kroj z Poštorné je charakteristický specifickou úpravou hlavy, kdy si pracně zapletená dívka nasazuje na hlavu „kokeš“. Soudobý kokeš je z obou stran oválně otevřený čepec, potažený červeným květovaným „paterovým“ hedvábím. Asi do 40. let 20. století se potahoval (podobně jako „rožky“) čtvercovým střapcovým šátkem, který měl kolem kraje pás z drobných bílých květů, tvořící i okraj čepce. Později se již hedvábný podklad kupoval jako metrová látka bez střapení, rovnoměrně zdobená zlatými a stříbrnými květy. Zadní část čepce je spojena slabou příčkou, jež je ovinuta hedvábnou stužkou. Uprostřed příčky se nachází „gučka“ složená z hedvábných barevných mašliček, kryjící zadní otvor kokeše. 

Na někdejším dolnorakouském Podluží (Poštorná, Charvátská Nová Ves a Hlohovec) a také v Lednici se na širokou mašli umístěnou napříč kokeše upevňuje kokarda poskládaná ze dvou mašlí tak, že na záda spadají celkem čtyři konce mašlí. Mašle, původně hladké, později tištěné či vetkávané, jsou již od 40. let 20. století zcela nahrazeny malovanými. Dnes můžeme tuto úpravu vidět i v obcích, které se k západnímu Podluží připojily teprve po roce 1989 – Bulhary, Valtice či Dolní Dunajovice.