Rudolf Gajdoš – Podluží v písni a tanci

Rudolf Gajdoš (1908-1975) - Ač se Rudolf Gajdoš narodil v Měříně na Vysočině, většinu svého života strávil na Slovácku. Své dětství strávil v Lednici, která mu společně s Mikulovem velmi přirostla k srdci. Byl to právě on, kdo se výrazně zasadil o záchranu obou těchto významných památek! Malířství studoval u prof. Maxe Švabinského, u nějž získal hluboký smysl pro realismus. Tyto estetické tendence promítl i do své tvorby. Poté, co procestoval téměř celou Evropu, vrátil se Gajdoš na Moravu a usadil se v Mikulově. Odtud vyjížděl do širokého okolí a zachycoval místní obyvatele při práci i při slavnostních okamžicích. Miloval panorama a monumentalitu Pálavy i malebnost architektury okolních obcí.

Motivem pro plakát tohoto ročníku známého folklorního festivalu se grafikovi stala svobodná dívka z Lanžhota ve slavnostním kroji. Pouze v této obci se udrželo nošení obřadní varianty dívčího podlužáckého kroje, která je zachycena na vyobrazeních již z počátku 19. století.

Jde o tradici nošení slavnostních „šatek“ a celé tzv. garnitury v podobě „obojků“ a „taclí“ s černou výšivkou a krajkou. Jedinečným bylo používání paličkovaných krajek „ficlí“ na ukončení a vložkování šatky smetanové nebo žluté barvy, zhotovených původně z kopřivových, později hedvábných nití. Paličkované krajky byly dílem šikovných rukou místních krajkářek až do 80. let 19. století.

Nezaměnitelnou pro Lanžhot zůstala také obřadní žlutá soukenná sukně s našitými pásy z černého sametu. Ty zdobily spodní část sukně. Autor přesně vykreslil i specifickou úpravu zaplétání vlasů lanžhotských dívek na „zahrádku“. Takto oděná svobodná dívka mohla představovat nevěstu, starší družičku či dívku jdoucí na nejvýznamnější náboženské svátky, zejména slavnosti Božího těla.

Plakát představuje stylizovanou polopostavu ženy v bohatém podlužáckém kroji, zobrazenou v přísném profilovém postoji. Graficky výrazná, konturově vedená kresba zdůrazňuje ornamentální strukturu textilií i charakteristické prvky lidového oděvu, zejména dlouhé vyšívané šatky a dekorativně řešená kordulka a opasek. Barevná skladba je redukovaná a plošně pojatá, což odpovídá funkci plakátu jako srozumitelného a vizuálně působivého nositele informace o kulturní události.

Dílo vzniklo jako propagační materiál k folklorním slavnostem v Tvrdonicích a odráží dobovou snahu prezentovat regionální tradice prostřednictvím moderních grafických prostředků. Gajdoš zde spojuje etnografickou inspiraci s jasně čitelnou výtvarnou stylizací, která akcentuje reprezentativní obraz Podluží jako svébytného kulturního prostoru. Plakát tak funguje nejen jako dobový tiskový artefakt, ale i jako vizuální manifest významu lidové písně, tance a krojové tradice v kulturní identitě regionu.