Karel Božek – Šohaj ze Staré Břeclavi v ratyňáku

Karel Božek (1905–1962) - Karel Božek se narodil v Boskovicích. Po absolvování čtyřletého Státního českého ústavu učitelského a vojenské prezenční služby v roce 1927 přichází na Podluží. Zde až do své smrti v lednu 1962 působil jako učitel na školách v Hruškách, Charvátské Nové Vsi, Lanžhotě a především ve Staré Břeclavi, kde se roku 1930 oženil s Anežkou Kobzíkovou. Přiženění do známé starobřeclavské rodiny prohloubilo jeho zájem o reálné zachycení rychle se měnícího a postupně mizejícího autentického světa lidového prostředí. Technikou akvarelu dokázal břeclavský malíř Karel Božek vdechnout figurám život, postavy zachycoval v jejich přirozeném postoji. Jeho malby s dokonale propracovanými detaily střihů, tvarů, jednotlivých doplňků krojových součástí jsou dnes proto důležitým zdrojem pro etnografy. Akvarely zavádějí do zaniklých zákoutí a na louky kolem Dyje, nabízejí tak pohledy na starou Břeclav. Na Božkových akvarelech je věrně vypodobena i barevnost a struktura látky, zejména u sukna a hedvábí. Nejvíce ale návštěvníka upoutá autorova dovednost vdechnout figurám život a zachytit všechna ta děvčata, šohaje, strýčky a stařečky v jejich přirozeném postoji. Karel Božek se věnoval svému nejoblíbenějšímu koníčku – malování – až do své předčasné smrti. Jeho podlomené zdraví bylo důsledkem dlouhodobého věznění v koncentračních táborech Mauthausen a Gusen, kam byl odsouzen za protinacistickou odbojovou činnost v době druhé světové války.

Tady snad autor nejlépe zachytil konkrétní látkový materiál krojové součásti. Krátký kabátek s rukávy „ratyňák“ přímo vystupuje z akvarelu. Úplně vidíme krátce střižené ratinové sukno bílé barvy – zde s vzácným nádechem do modra, což bylo opět typické pro Starou Břeclav. Neméně typickým byl i velmi úzký a vypasovaný střih, čímž se kabátek odlišoval od většiny „ratyňáků“ jižního Podluží.  Žádná barevná výšivka, jen podložení klop a olemování kapes červeným suknem. 

Podobný pocit máme i z vyobrazení starobřeclavských „červenic“ s jejich krásným modrým „šňůrováním“ a „cifrováním“. Opět doplněno jen jemnou modrou výšivkou. 

Krojový komplet je doplněn o pokrývku hlavy – klobouku s velmi krátkou stříškou stočenou dolů. Tento typ „húseňáku“ je již novějšího vzoru, ale pořád uchovává uspořádání barevných žinylek („húsenek“) po starobřeclavsku.