V. A. Fialay – Legrút na koni

Po odvodu na vojnu si chlapci v obchodě s galanterním zbožím v Břeclavi kupovali „legrútská péra“. Bohatou výzdobu z umělých květin a korálků sestavenou do vějíře. Tu sipřipevňovali na přední část klobouku. Zvyk je zachycen na fotografiích již v 90. letech 19. století a zaniká potom v letech třicátých následujícího století.

Právě období posledního nošení tohoto výrazného atributu odvedenců „legrútů“ zachytil autor ve své kresbě. Svobodný mládenec má kromě honosného péra ponechán i „kosírek“ (symbol svého mládenectví). Slavnostní oděv je sestaven z červených soukenných kalhot „červenic“ s modrým šňůrováním a barevnou výšivkou a bílého ratinového kabátku „ratyňáku“. 

Jako jezdec na koni by měl šohaj ve skutečnosti obuté pevné holenkové boty, tady mu autor nechal na nohou slavnostní čižmy ke kroji „na vyslečení“ s dlouhými fialovými střapci. A nechybí ani po lanžhotsku vložený bílý vyšívaný kapesníček do nohavic.