T. Svátek – Muž ze Staré Břeclavi v kožuchu

Mužské „dubené“ kožichy se dříve podle pamětníků nacházely v každé rodině (v selských rodinách bývalo dokonce až pět kusů). Kožichy se oblékaly jak v neděli, tak ve všední den, a to bez rozdílu stáří a sociálního postavení nositelů. Jsou velmi starodávnou součástí lidového kroje. Jsou nejen jeho nezbytným, ale i velmi praktickým a malebným doplňkem. Na Podluží se již počátkem 19. století setkáváme s dlouhým bílým kožichem „buchtičkovým“, kdy límec, manžety, kapsy a přední okraje jsou lemovány černou beránčinou a spodní okraj proložen střídavě černými a bílými koženými obdélníčky – „buchtičkami“. Kolem roku 1890 ovšem již v regionu převažuje nový typ kožichu, výše zmíněný hnědý „dubeňák“.

Vyobrazený stařeček ze Staré Břeclavi je zachycen autorem ve starší variantě tohoto „kožuchu“, kdy střihově je kožich od pasu dole rozšířený, na rozdíl od pozdějšího rovného střihu. Že jde o kožich mužácký nám napovídá i jeho menší zdobnost. 

A proč název „dubeňák“? Oděv je vyroben z ovčí kůže, na vnější straně obarven hnědou barvou, která někdy přechází v tmavou červeň. Každý kožešník měl svůj recept na zhotovení barvy, již získávali z odvaru z dubového práchna (troudu), nebo z mletých duběnek, často i s přidáním anilinové barvy.