Josef Kolomazník – Slavnost v přírodě

Josef Kolomazník (1889-1961) - Tento výtvarník samouk, rodák ze Staré Břeclavi, byl vyučen malířem pokojů. Za 1. sv. války bojoval na ruské frontě v řadách 8. pěšího pluku. V květnu 1915 padl do zajetí. V dubnu 1918 vstoupil do Československých legií na Rusi. S jejich 8. střeleckým plukem bojoval až do konce války, kterou završil v hodnosti desátníka. Po 2. sv. válce pracoval u Československých drah. Byl členem výtvarného kroužku v Břeclavi. U příležitosti 70. narozenin mu byla v sále Janáčkovy hudební školy uspořádána výstava jeho díla.

Jak autor vysvětluje v přípise, obraz má milostnou zápletku obvyklou pro mladé svobodné lidi. Nás však dílo zaujme především monumentálním vyobrazením početné svobodné chasy při lidové slavnosti (hody?). Vidíme širokou paletu slavnostních krojových variací, které můžeme jednoznačně situovat na západní (charvátské) Podluží 40. let 20. století. Přes některé disproporce a asi ne úplně věrné barvy bychom předlohu zasadili do obce Stará Břeclav, popř. Lanštorf (dnes Ladná), a to kvůli postavení barevných stuh na dívčích pokrývkách hlavy. 

V popředí stojící svobodný mládenec je zobrazený v nejslavnostnější krojové variantě, v kroji „na vyslečení“. Autorovi se zde podařilo mimořádně výstižně zachytit jeho jednotlivé prvky – pletencový vzor modrého „šňůrování“ a „ cifrování“ na chlapcových „červenicích“, vysoké čižmy s hedvábnými fialovými střapci, batistovou košili s bílou výšivkou, původní typ červeného hedvábného šátku a zejména hluboko vykrojený zelený „lajbl“.  Chlapecká pokrývka hlavy „guláč“ s ozdobným „točkem“, „kosírkem“ a zelenou snítkou jen potvrzuje umístění krojové scény do výše zmíněné části národopisného regionu Podluží. 

Na plátně je zachycena i další slavnostní chlapecká krojová součástka, kterou je bílý kabátec z ratinového sukna „ratyňák“. U některých chlapců vidíme kalhoty barvy žlutavé. Potom by se mohlo jednat o „koženice“, vzácné kalhoty zhotovované z jelení kůže.

Svobodná děvčata v popředí jsou taktéž zachycena ve variantě slavnostního kroje „na vyslečení“. Jde ještě o období plně zachovávající původní délku sukně a celkovou proporci. Tady se autorovi nejlépe podařil zachytit typ bílé výšivky na slavnostní batistové zástěře „fěrtochu“. Dokonce rozeznáme v jednotlivých výšivkových formacích i motiv tolik typických tulipánů. Dalšími variantami slavnostních ženských krojů jsou hedvábné sukně s jupkami. K nim nesmí chybět hedvábný šátek pastelové barvy.

Rozměrná kompozice zachycuje rozvinutý výjev lidové slavnosti odehrávající se v otevřené krajině, kde se jednotlivé skupiny krojovaných postav věnují tanci, hudbě i společenskému setkávání. Autor strukturuje scénu do několika plánů – v popředí sledujeme dvojice v rozhovoru a rodinné skupiny, zatímco v pozadí se odehrávají taneční výjevy pod korunami stromů. Malba je vedena popisnějším, místy naivizujícím rukopisem, který klade důraz především na čitelnost krojových typů a vyprávěcí charakter celé scény.

Autor, místní samouk a rodák ze Staré Břeclavi, zde zachycuje folklorní prostředí jako součást vlastní životní zkušenosti. Dílo zaujme snahou postihnout kolektivní atmosféru venkovské slavnosti jako sdíleného společenského rituálu a zároveň nese výraznou paměťovou hodnotu. Textový doprovod na rubu obrazu dále rozvíjí jeho význam a potvrzuje autorovu potřebu nejen zobrazovat, ale i interpretovat zachycené dění. Kolomazníkova práce tak nepůsobí jako realistická reportáž, ale jako osobní, vzpomínkově laděná syntéza lidových zvyků, která představuje cenné svědectví o regionální podobě folklorní tradice.