Nástroje pro usnadnění přístupu

Skip to main content

Zdeněk Micka – kopie obrazu neznámého autora Kroje z Lednice ze sbírek Státního zámku Lednice (pořízeno se souhlasem NPÚ)

Datace

před rokem 1850

Technika

olej na plátně

Rozměry

O autorovi
Zdeněk Micka (1955) - Malíř, sochař, restaurátor. Žije a tvoří v Sojovicích nedaleko Brandýsa nad Labem.
Etnografický popis

Velmi důležitý a zajímavý ikonografický pramen pro lidový oděv západní a jižní části Podluží poloviny 19. století. Představuje varianty slavnostního kroje svobodné chasy a typy odívání mužáků.

U svobodného chlapce již vidíme ustálený oděvní soubor. Úzké soukenné nohavice zdobené „šňůrováním“ (sukno má ještě původní fialovou barvu a zdobení je velmi úsporné a jemné). Bílá košile se širokými rukávy je u krku uzavřena širšími šňůrkami, rukávy jsou ve spodním okraji vyšívané červenou bavlnkou a ukončené úzkou krajkou. Pestře zdobená krátká vestička „lajbl“ má již svůj tradiční zelený podklad a také ve vysokém černém klobouku bez stříšky poznáváme „guláč“.  Hladké holénkové čižmy zdobí fialový střapec, spadající až k nártu. Krátký šátek černé barvy uvázaný kolem krku je typický pro toto období, za několik desetiletí bude převažovat červená barva jako symbol mládenectví.

Pro oděv ženatých mužů autor zdůraznil oblibu a téměř každodenní používání dlouhého houněného kabátu „haliny“, který se udržel v lidovém prostředí Podluží do poloviny 20. století. Podobně jako nošení pracovního oděvu v podobě plátěných gatí „třaslavic“ a vysokých černých bot bez podpatku „šlapuší“. Mužáckému černému klobouku po celé 19. století a ještě do 30. let století následujícího  bude zůstávat poměrně široká stříška a ponese si nejčastěji název „hrotek“.

U kroje svobodné dívky ještě postrádáme pro pozdější dobu tak typické vyšívání na „taclích“ a „obojku“ či bílé batistové „fěrtochy“ s bílou výšivkou a širokou vláčkovou krajkou „čipkou“. Tyto slavnostní zástěry se začnou objevovat na Podluží zhruba o desetiletí později. Také vývoj siluety do podoby, kterou známe již z fotografických pramenů, se bude dokončovat v poslední čtvrtině 19. století.