Josef Konečný „Žar“ – Děvče v rožkách

Josef Konečný „Žar“ (1909-1989) - Josef Konečný se narodil v Žarošících – významném mariánském poutním místě na Slovácku. Odtud pochází také zkratka „Žar“, kterou uvádí ve své signatuře, odlišující ho od stejnojmenných malířů. Vyučil se malířem pokojů a dekorací, pak začal navštěvovat kurzy kreslení na Škole uměleckých řemesel v Brně. Od r. 1932 studoval u prof. Nechleby na AVU. V r. 1946 se usadil v Hodoníně. V jeho dílech se setkáváme převážně s folklorní tématikou z oblasti Podluží i dalších oblastí Slovácka. Signifikantní pro jeho tvorbu, inspirovanou Nechlebovským šerosvitem je přízračný opar – mlha, která jeho malbám dodává jedinečnou atmosféru. Jeho tvorba prozrazuje upřímný a srdečný vztah k svému rodnému kraji, který pro malíře představoval ideální svět.

Poeticky laděný obraz svobodné dívky zdůrazňuje barevnou vyváženost původní formy slavnostního kroje. Pastelové barvy krátké vestičky „lajblu“ ladí s hedvábnou stuhou,  uvázanou pod krkem „na smečku“ (mašličku). Bohatě vyšívaná zástěra „fěrtoch“ potom představuje krásu tehdy ještě ručního vyšívání na jemném batistovém plátně.

Slavnostní pokrývka hlavy v podobě tzv. rožků nám odkazuje kroj na jižní Podluží, pro které je typický i nařasený „krézlík“ kolem krku.

Komorně laděná figurální studie zachycuje mladou dívku oděnou do slavnostního kroje s výraznou pokrývkou hlavy – tzv. rožky. Postava je pojata v jemném, zklidněném postoji, s lehce sklopenou hlavou, což kompozici propůjčuje intimní, téměř meditativní charakter. Tlumená barevnost a měkce modelovaný malířský rukopis zdůrazňují hmotu textilií i dekorativní prvky kroje, aniž by se obraz soustředil na popisnou přesnost detailu.

Konečný zde navazuje na tradici výtvarného zájmu o moravský lidový oděv jako nositele kulturní identity, avšak interpretuje jej prostřednictvím citově ztišené, subjektivně laděné malby. Dílo z počátku 70. let ukazuje folklorní motiv nikoli jako dokumentární záznam, ale jako prostředek k vyjádření nadčasové, idealizované představy venkovského prostředí a jeho hodnot. Obraz tak stojí na pomezí portrétní stylizace a lyrické vzpomínkové evokace lidové tradice.