Míla Doleželová – Podlužácká chasa u cimbálu

Míla Doleželová (1922-1993) - Narodila se 12. listopadu 1922 v Prostějově. Ve čtrnácti letech odešla do učení na dámskou kloboučnici. Poté pracovala v Prostějově a v Plzni, kde u své tety přežila válku. V roce 1945 začala navštěvovat Státní grafickou školu v Praze, té však po roce studia zanechala. V roce 1946 byla přijata do druhého ročníku grafického ateliéru AVU vedeného Vladimírem Puklem. Ke studiu jí byl udělen dispens, který jí z důvodu výrazného nadání povoloval studium navzdory tomu, že neměla maturitu. Studia dokončila v roce 1950 a následující čtyři roky na AVU působila jako odborná asistentka. Od roku 1954 se věnovala především olejomalbě, roku 1957 pak podnikla na východním Slovensku etnografické bádání o životě Romů. Z AVU na vlastní žádost odešla a od roku 1957 společně s matkou a manželem Jiřím Marešem žila v bývalé cihelně u obce Jihlávka. V roce 1961 se všichni přestěhovali do malé vesničky Klatovec nedaleko Javořice, v centrální části Vysočiny. V tomto období se celá rodina potýkala s velkými materiálními problémy. Třebaže ale v domě nebyla zavedena ani voda, ani elektřina, Doleželová se v samotě Vysočiny našla a v tomto období vytvořila největší množství olejomaleb a kreseb. V 50. a 60. letech byly se ústředním tématem její tvorby Romové. V téže době také uspořádala své první výstavy. Zlom nastal po její souborné výstavě v Galerii Vysočiny v Jihlavě (1966), kam zavítal mexický obchodník s obrazy a prakticky celou výstavu skoupil. V roce 1967 též prodala 25 obrazů do USA. Následovaly její výstavy v Miami na Floridě (1967), v Chicagu (1969) a Mexiku (1971). V roce 1967 vstoupila do Sdružení výtvarných umělců Vysočiny. V roce 1972 koupila s manželem dům v Telči. V této době se Doleželová zaměřila na náboženská témata. V Telči tvořila až do své smrti. Poslední léta však trávila v naprostém osamění: v roce 1978 jí zemřela matka a v lednu 1984 její manžel. Jeho smrt Doleželovou silně zasáhla, na několik měsíců přestala tvořit a uzavřela se před lidmi. Zemřela sama 30. prosince 1993. V díle se Doleželová inspirovala byzantskými ikonami a orientálním uměním (odtud přezdívka „malířka velkých očí“). Hlavními tématy jí byli Romové, u nichž nacházela zdroj prostého a čistého života. Po smrti jejích blízkých do popředí vystoupily náboženské motivy: především novozákonní. Pozůstalost autorky čítá téměř 2000 prací (kresby, malby, fresky, knižní ilustrace). Obraz „Podlužácká chasa u cimbálu“ byl pravděpodobně namalován v Lužicích v rámci cyklu Národní tance. V roce 1953 zde autorka pro Československé naftové závody tvořila cyklus Naftaři. Za povšimnutí stojí i fakt, že toto své dílo Doleželová ještě opatřila svojí signaturou. V následujícím období s příklonem k novému typickému rysu malby tuto praxi zcel opouští.