Josef Korejz Blatinský – František Bartoš z Lanžhota

Josef Korejz - Blatinský (1909-1989) - Josef Korejz Blatinský se narodil a žil v Javornici. Rodný kraj, podhůří Orlických hor, oblast velmi malebná a bohatá lidovou kulturou, mu učaroval již v dětství. Přál si být malířem a také se jím stal, přestože se narodil do chudé rodiny a na akademické vzdělání neměl prostředky. Malovat se učil v příležitostných kurzech pod odborným vedením a rychle našel vlastní výraz, kterým podával své svědectví o životě venkova. Rodný kraj prošel křížem krážem s batohem a kreslířskými a malířskými potřebami. S otevřeným srdcem a vnímavou duší putoval pěšky či na kole za lidovým uměním i do jiných krajů republiky, obdivovat výtvory lidského umu a přírodu.  V roce 1946 navštívil slavnosti ve Strážnici a Velehrad. Prožité zážitky se mu staly impulzem k opakovanému návratu na Slovácko a rozsáhlému výtvarnému vyjádření pomocí ilustrací a fotografií.Stal se spolupracovníkem Ústavu etnografie v Praze, katedry etnografie a folkloristiky Univerzity Karlovy, etnografického oddělení Moravského muzea v Brně, muzea ve Strážnici, spolupracoval také s Ústavem pro jazyk český a od poloviny šedesátých let s Okresním muzeem Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Všechny tyto instituce vlastní od Josefa Korejze množství obrazového i slovesného materiálu - dokumentaci zanikajícího života a lidových tradic starého venkova. Krajina, lidová obydlí, sakrální stavby, křty, svatby, pohřby, poutě, slavnosti, folklorní osobnosti, prostí lidé i prosté živobytí, zachycené na akvarelech a snímcích Josefa Korejze Blatinského, nejsou v některých případech výtvarně dokonalé ani technicky brilantní po stránce fotografické, ale svérázný a citlivý autor zanechal úžasné dokumentační dědictví, které se týká i našeho regionu – Podluží a Hanáckého Slovácka.

Výrazná národopisná obec Lanžhot byla mj. i jedním ze tří center kožešnictví na Podluží (spolu s Podivínem a Hodonínem). Akvarel z roku 1951 nám představuje poslední fázi vývoje tohoto nezbytného doplnění mužského zimního šatníku. 

Dlouhý mužský kožich se na jižní Moravě objevuje v polovině 19. století a brzy vytlačuje původní, starobylé kratší „kožuchy“. Nějakou dobu se udržela bílá barva (výjimečně tyto typy nacházíme ještě v první polovině následujícího století), ale od 80. let 19. století nastupuje „móda“ obarvovat ovčí kůži kožichu hnědou barvou. Ta někdy přechází v tmavou červeň. Také starší kožichy se sedřenou barvou byly u místních kožešníků obnovovány barvením. Každý řemeslník měl svůj recept na zhotovení barvy, již získával z odvaru z dubového práchna (troudu), nebo z mletých duběnek, později i přidáním anilinové barvy. Takto přišelkožich ke svému jménu „dubeňák“.