Josef Konečný „Žar“ – Šlahači

Josef Konečný „Žar“ (1909-1989) - Josef Konečný se narodil v Žarošících – významném mariánském poutním místě na Slovácku. Odtud pochází také zkratka „Žar“, kterou uvádí ve své signatuře, odlišující ho od stejnojmenných malířů. Vyučil se malířem pokojů a dekorací, pak začal navštěvovat kurzy kreslení na Škole uměleckých řemesel v Brně. Od r. 1932 studoval u prof. Nechleby na AVU. V r. 1946 se usadil v Hodoníně. V jeho dílech se setkáváme převážně s folklorní tématikou z oblasti Podluží i dalších oblastí Slovácka. Signifikantní pro jeho tvorbu, inspirovanou Nechlebovským šerosvitem je přízračný opar – mlha, která jeho malbám dodává jedinečnou atmosféru. Jeho tvorba prozrazuje upřímný a srdečný vztah k svému rodnému kraji, který pro malíře představoval ideální svět.

Velikonoční svátek byl a je odjakživa spojen i s řadou magických praktik a úkonů, z nichž se dodnes dochovaly hlavně ty, které mají kolektivní, zábavní a společenský charakter (jako je vynášení Smrtky, klepání hrkači, malování kraslic či pondělní pomlázka). Právě „šlahačka“ je v podlužáckém nářečí označení výročního obyčeje chození na Červené pondělí. Časně zrána hospodář začal v chalupě vymrskávat hospodyni, aby jí vyhnal zlý jazyk, za ním mrskal pacholek děvečku, bratr sestru, to aby pamatovaly na očistec a každý žádal po malovaném vajíčku. Alespoň jedno muselo být červené – symbolizovalo tak živou plodnou sílu a dalo tomuto dni i název. Dopoledne pak chodily na mrskačku skupiny chlapců s opentlenými žilami z vrbového proutí. 

Dodnes chodí svobodní chlapci na Podluží ve slavnostním kroji na velikonoční obchůzky po dědinách. Ti na obraze jsou dle zeleného „lajblu“ a kloboučku „húseňáku“ z jižní části tohoto regionu.