Jaroslav Blažek – Žena v zavíjačce

Jaroslav Blažek (1927-2019) - Rodák z Kostic studoval u profesorů Miloslava Holého a Vlastimila Rady. I když většinu svého tvůrčího života strávil výtvarník v Praze, svět Podluží nikdy neopustil. Rodné Slovácko pro něj znamenalo ideální podobu světa a lidského soužití. Přes realistickou malbu, která představuje malířovo rané období, se jeho styl proměnil ve zcela osobité vyjádření. Často až zcela abstraktní malba je plná barev a psychologizace zachycených postav. Jaroslava Blažka lze jednoznačně označit za nejvýznamnějšího malíře Podluží 20. století.

Příkladem slavnostní až obřadní krojové součásti pro vdané ženy, která v současnosti vymizela z šatníku lidového oděvu, je „zavíjačka“.  Autor ji namaloval v době, kdy již byla nošena pouze národopisnými soubory.

Tato pokrývka hlavy je zachycena např. i Josefem Mánesem při jeho cestě do Břeclavi v roce 1854. Pod „zavíjačku“ se nosil čepec z lepenky potažené hedvábným brokátem červené barvy s barevnými květy, vzadu se širokou zlatou a užšími stříbrnými portami. Čepec byl v zadní části vyplněn i překrásně vyšitým plátěným pruhem – „dýnkem“, což byl právě znak vdané ženy. Jeho přiděláním k čepci byla nevěsta tzv. začepená. Ke slavnostním příležitostem si přes čepec ženy uvazovaly šátkový závoj v podobě velkého čtverce z jemného tylu. Na přelomu 19. a 20. století, kdy se „zavíjačky“ objevují naposledy v autentickém lidovém oděvu, jde již dle muzejních předmětů o strojovou výšivku na jemném tylu.