Aleš Černý – Ženich a nevěsta

Aleš Černý (1920-1984) - Brněnský rodák studoval u významných malířů Emanuela Hrbka a Františka Süssera, později u Josefa Zamazala. Blízce spolupracoval se Slováckým kroužkem v Brně a často vyjížděl na Slovácko, kde ve folkloru nalezl nekonečnou inspiraci pro své práce. Aleš Černý je poprávu označován jako malíř tance. Touha zachytit tento vznešený pohyb - jeden ze základních lidských projevů, prostupuje celou jeho tvorbou. Aleš Černý bohužel umírá předčasně na vrcholu svých tvůrčích sil.

Svatební pár z jižního Podluží. Podle zeleného podkladu ženichova „lajblu“ a černých krajek „čipek“ nevěstiných „taclí“ „obojku“ a „šatky“ se jedná o Lanžhot. Právě v této výrazné národopisné obci se krojované svatby udržely nejdéle. 

V ženichově slavnostním klobouku „guláči“ vidíme kromě „kosírku“ a svatebního pera i další důležitý symbol svatebního lidového oděvu na Podluží. Tou je rozmarýna, původně ve středověku k nám dovezena jako ochranný prostředek proti moru. Svatební bylina však našla uplatnění i ve výzdobě pohřbu svobodných šohajů jako symbol jejich mládenectví, neboť snítku rozmarýnu coby důkaz lásky od své milé si vkládali za klobouk jenom svobodní mládenci.