Aleš Černý – Šohaj v húseňáku

Aleš Černý (1920-1984) - Brněnský rodák studoval u významných malířů Emanuela Hrbka a Františka Süssera, později u Josefa Zamazala. Blízce spolupracoval se Slováckým kroužkem v Brně a často vyjížděl na Slovácko, kde ve folkloru nalezl nekonečnou inspiraci pro své práce. Aleš Černý je poprávu označován jako malíř tance. Touha zachytit tento vznešený pohyb - jeden ze základních lidských projevů, prostupuje celou jeho tvorbou. Aleš Černý bohužel umírá předčasně na vrcholu svých tvůrčích sil.

Slavnostní pokrývka hlavy „húseňák“ je typ černého nízkého klobouku ozdobeného širšími „housenkami“ (žinylkami). Bez dalších ozdob jej nosili mužáci a chlapci na celém Podluží, již zaniklá varianta měla krátkou stříšku stočenou nahoru oproti dnešní třícentimetrové,spuštěné dolů. Nosíval se také ke kožichu i halině (dlouhý huněný kabát) a po roce 1945 se začal na temeni hlavy promačkávat. „Housenky“ spletené v copánky jsou charakteristické pro Tvrdonice a Kostice, ve Staré Břeclavi se zase připevňovaly nad sebou. 

Pro zbylou část Podluží (tj. Týnec, Hrušky, Moravskou Novou Ves, Mikulčice, Lužice, Dolní Bojanovice, Josefov a Starý a Nový Poddvorov) potom platí nošení slavnostních „húseňáků“ pro svobodné se stříškou nahoru stočenou, ozdobenou širokými housenkami v zelených, červených a bílých barvách, navzájem propletených. Na pravé straně nad žinylkami jsou připevněny barevné skleněné řetízky a střapečky a podobně jako u „guláčů“ i zde je připevněno „točko“ s květinami a „kosířkem“. 

Náš vyobrazený „húseňák“ má vonici z umělého kvítí a jako hlavní ozdobu snítku asparágusu. Tedy jak by řekly stařenky na Podluží „šparglu“.