Aleš Černý – Lanžhočan verbuje

Aleš Černý (1920-1984) - Brněnský rodák studoval u významných malířů Emanuela Hrbka a Františka Süssera, později u Josefa Zamazala. Blízce spolupracoval se Slováckým kroužkem v Brně a často vyjížděl na Slovácko, kde ve folkloru nalezl nekonečnou inspiraci pro své práce. Aleš Černý je poprávu označován jako malíř tance. Touha zachytit tento vznešený pohyb - jeden ze základních lidských projevů, prostupuje celou jeho tvorbou. Aleš Černý bohužel umírá předčasně na vrcholu svých tvůrčích sil.

Dynamický pohyb tanečníků na Slovácku je jedním z hlavních autorových motivů. Dobrá kondice, cit pro rytmus a hudbu a především hluboké zaujetí jsou dodnes nezbytné pro úspěšné provedení asi nejznámějšího lidového tance regionu verbuňku. Ten je od roku 2005 dokonce zapsaný organizací UNESCO na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. Z původně odvedeneckého tance se stala nedomyslitelná součást lidových slavnostních událostí, jakými jsou především hody. 

Autor zachytil lanžhotského „verbíře“ ve slavnostním chlapeckém kroji při tzv. cifrování – kombinaci náročných tanečních prvků s výrazným prostorem pro improvizaci.