Aleš Černý – Hody vrtěná

Aleš Černý (1920-1984) - Brněnský rodák studoval u významných malířů Emanuela Hrbka a Františka Süssera, později u Josefa Zamazala. Blízce spolupracoval se Slováckým kroužkem v Brně a často vyjížděl na Slovácko, kde ve folkloru nalezl nekonečnou inspiraci pro své práce. Aleš Černý je poprávu označován jako malíř tance. Touha zachytit tento vznešený pohyb - jeden ze základních lidských projevů, prostupuje celou jeho tvorbou. Aleš Černý bohužel umírá předčasně na vrcholu svých tvůrčích sil.

Typickým autorovým rukopisem je zachycen barevný vjem z podlužáckých slavnostních krojů pro svobodné. Že jde o hodovou zábavu, nám ukazuje postavená „mája“, tvořící střed obřadního hodového prostoru, který se místně nazývá „plac“. Mája je rovněž zdaleka viditelným znakem slavnosti a reprezentuje celou obec a především svobodnou chasu. Její výsledná podoba se po staletí příliš nezměnila – bílý, čistě opracovaný kmen, větve jsou ponechány jen na zelené špičce a ozdobeny pestrobarevnými mašlemi. Ty dle tradice vážou svobodná děvčata. Jakmile se hodová máje postaví, zodpovědnost za ni přebírá chasa v čele se stárky. Z minulosti známe četné historky o rivalitě mezi obcemi v regionu, o nedostatečném „vartování“ místních, a následných ukradených či zničených májích. Podřezání máje a zcizení zeleného vršku platí dodnes za pohanu celé dědiny a zejména těch svobodných chlapců, kteří si svůj strom nedokázali uhlídat. 

„Mája“ vždy stávala na „place“ dlouho po skončení hodových slavností, někde se kácela až na kateřinskou zábavu koncem listopadu. Dřevo bylo stárky prodáno domluvenému zájemci a záhy společně s chasou propito.

Malba zachycuje slavnostní atmosféru podlužáckých hodů s dominantním motivem vysokémáje, která vertikálně člení kompozici a stává se jejím výrazným orientačním bodem. Pod ní se rozvíjí živý, dynamicky pojatý shluk tanečníků a přihlížejících v krojích, jejichž barevnost je podána spíše v náznaku než v detailním popisu. Expresivnější rukopis, patrný v pastózní vrstvě barvy i volně modelovaných postavách, zdůrazňuje pohyb a rytmus lidové slavnosti spíše než její popisnou přesnost.

Černý zde interpretuje tradiční folklorní motiv „vrtěné“ – lidového tance spojeného s hodovým cyklem – jako vizuální symbol kolektivního společenství a kontinuity venkovských zvyků. Dílo vzniklé v polovině 50. let ukazuje autorův zájem o lidovou kulturu jako zdroj autentické inspirace, přičemž malířské řešení balancuje mezi figurativní čitelností a uvolněnou, téměř impresionisticky laděnou zkratkou. Obraz tak nepůsobí jako dokument konkrétní události, ale jako obecnější výtvarná reflexe slavnostní tradice zakořeněné v moravském prostředí.