Karel Božek – Anička Kostková – Zonygová z Lanžhota

Karel Božek (1905–1962) - Karel Božek se narodil v Boskovicích. Po absolvování čtyřletého Státního českého ústavu učitelského a vojenské prezenční služby v roce 1927 přichází na Podluží. Zde až do své smrti v lednu 1962 působil jako učitel na školách v Hruškách, Charvátské Nové Vsi, Lanžhotě a především ve Staré Břeclavi, kde se roku 1930 oženil s Anežkou Kobzíkovou. Přiženění do známé starobřeclavské rodiny prohloubilo jeho zájem o reálné zachycení rychle se měnícího a postupně mizejícího autentického světa lidového prostředí. Technikou akvarelu dokázal břeclavský malíř Karel Božek vdechnout figurám život, postavy zachycoval v jejich přirozeném postoji. Jeho malby s dokonale propracovanými detaily střihů, tvarů, jednotlivých doplňků krojových součástí jsou dnes proto důležitým zdrojem pro etnografy. Akvarely zavádějí do zaniklých zákoutí a na louky kolem Dyje, nabízejí tak pohledy na starou Břeclav. Na Božkových akvarelech je věrně vypodobena i barevnost a struktura látky, zejména u sukna a hedvábí. Nejvíce ale návštěvníka upoutá autorova dovednost vdechnout figurám život a zachytit všechna ta děvčata, šohaje, strýčky a stařečky v jejich přirozeném postoji. Karel Božek se věnoval svému nejoblíbenějšímu koníčku – malování – až do své předčasné smrti. Jeho podlomené zdraví bylo důsledkem dlouhodobého věznění v koncentračních táborech Mauthausen a Gusen, kam byl odsouzen za protinacistickou odbojovou činnost v době druhé světové války.

Božkovy akvarely, zachycující svobodné dívky ve slavnostním kroji „na vyslečení“, ukazují hlavní rozdíly mezi dvěma typy pokrývek hlavy na Podluží, kterými jsou „rožky“ a „kokeše“. Pro Lanžhot, náležící do jižní části regionu, je charakteristický právě první typ. Čepec v podobě mitry je zhotoven z tuhé lepenky, v zadní části je zploštělý dolů (tvoří dva růžky) a v přední má mírně lomený tvar. V prostřední části vede napříč přes červené hedvábí (kterým je mitra potažena) široká malovaná stuha a nad ní je upevněna „frča“ ze čtyř obloučků malovaných mašlí, z nichž dvě spadají vzadu hluboko pod pás. Tato úprava je zhruba shodná se zbytkem jižní částí a celou severní částí národopisného regionu Podluží.

Nicméně autor dobře zachytil i lanžhotskou specifickou úpravu vlasů – zaplétání do rožků – odlišující se v detailech od zbytku regionu. Dívka z akvarelu má pod krkem uvázanou bledě modrou mašli bez malovaných ornamentů tzv. holou. Tady možná zůstala inspirace ze Staré Břeclavi, neboť v Lanžhotě se v době zhotovení díla tyto mašle již dlouho nenosily.