Jindřich Edl – Poštoran v šubě

Jindřich Edl (1872-1946) - Český malíř. Věnoval se především krajinářské tvorbě, často s motivy vesnických a horských scenérií. Maloval olejem na karton či malířskou lepenku, oblíbená byla zejména jeho zimní a podzimní zákoutí. Své obrazy signoval podobou „Edl“ i „Edel“. Jeho práce se pravidelně objevují v aukcích a soukromých sbírkách.

Velmi výraznou a starobylou mužskou krojovou součást si povětšinou spojujeme s národopisnou obcí Lanžhot, kde se její nošení udrželo až do 50. let 20. století. Ale tento sváteční až obřadní kabát byl typickou součástí zimního kroje i na západním (charvátském) Podluží, kam Poštorná náleží.

Dlouhý soukenný kabát spadající do poloviny lýtek má svoje kořeny až v 16. století, jeho pozdější popis pochází z roku 1811 (vůbec první popis podlužáckého kroje) z pera lednického rodáka J. A. Zemana. Kabát byl nejčastěji z tmavomodrého sukna, lemovaný černou beránčinou. Vždy znamenal potvrzení vyššího sociálního statusu, na Podluží se jednalo především o sedlácký stav, ale „šubu“ oblékali i příslušníci jednotlivých cechů. 

Z 90. let 19. století známe popis svatebního obřadu právě v Poštorné, kdy je mj. zmíněna role tzv. stolníka, vybraného z okruhu rodiny nevěsty. Ten se volil po první ohlášce a měl zásadní roli při organizaci svatby. Ceremoniálně např. zval hosty na svatbu v kostele po první a třetí ohlášce, oblečený ve slavnostních „šatech“ (kalhoty a kabátek stejné látky) a pokud byla svatba v zimním období, tak v modré „šubě“. 

Naše vyobrazení zachycuje poslední vývojovou řadu „šuby“, tak jak ji nosili bohatí sedláci a výše zmínění „stolníci“ až do 20. let 20. století. Kabát je podšit nízkou bílou beránčinou a zapínal se kovovými gombíky do poutek upletených z modrých šňůr. Pokrývku hlavy vždy tvořil černý klobouk „húseňák“ s nízkou stříškou a kroj doplňovaly vysoké holénkové boty bez barevného prošití.