František Milan Lejček – Děvče z Lanžhota
O autorovi
František Milan Lejček (1896-1980) - F. M. Lejček se narodil ve Vídni. Zde také vystudoval malbu u profesora Pangratze a Pochwalského. Ve Vídni měl roku 1914 také úplně první výstavu svých obrazů. Po vzniku samostatného Československa se spolu s matkou přestěhoval do Vnorov. Později sem pravidelně zajížděl a našel zde silnou inspiraci ke své tvorbě. Od 20. let žil a tvořil ve Veselí nad Moravou. Byl okouzlen v té době ještě živou folklorní tradicí vesnic Slovácka. Velkou inspirací mu byla tvorba Joži Uprky, jenž žil v nedaleké Hroznové Lhotě. Námětem Lejčkových prací byli stařečci a stařenky, sekáči na lukách, oráč co svým pluhem vyorává brázdu. Rád se vracel k historickým námětům plným zbojníků, myslivců i pytláků. Obrazy s náboženskou tematikou jsou umístěny v kostelech v Mařaticích, Vnorovech, Polešovicích a ve Veselí nad Moravou. Málo se ví, že František Milan Lejček zanechal také velmi zajímavou kolekci fotografií, na kterých zachytil jednak své zahraniční cesty, a fotky mu také sloužili jako přípravný materiál pro malířskou práci. Milan Lejček bydlel na Rybníčku a jistou dobu měl ateliér také v centu Veselí. Po roce 1948 bylo pro Lejčka velmi výhodné, že měl rakouské státní občanství, a mohl tak volně cestovat po světě. Zemřel 13. února 1980 po převozu do uherskohradišské nemocnice.
Etnografický popis
Dominantou tohoto slavnostního dívčího kroje je soukenná sukně žluté barvy (odstínu hořčice), která se ve 20. století udržela pouze na jižním Podluží v Lanžhotě. Známe ji i z raných vyobrazení podlužáckého kroje z počátku 19. století. Jako obřadní sukni ji nosila a nosí děvčata na Boží tělo, na svatby potom nevěsta a starší družička. V tomto případě kroj doplňují černě vyšívaný „obojek“ a „tacle“ a dlouhá „šatka“ s paličkovanou krajkou. Zajímavá je i modrá barva živůtku „lajblu“, která se po roce 1945 již téměř neobjevuje.
