Othmar Růžička – Podlužácký pár ve stodole
Obraz z roku 1925 věrným způsobem zachycuje půvab a honosnost slavnostního kroje (kroje „na vyslečení“) pro svobodné dívky a chlapce v západní (charvátské) části regionu Podluží. Jde o období, které ještě naplno odráží původní siluetu a proporce tohoto typu kroje bez pozdějších nevhodných úprav jakým bylo zkracování délky dívčích sukní, přebujelost výšivek či přehnané zdobení dívčích i chlapeckých vestiček bez rukávů „lajblů“.
Nejvýraznějším prvkem slavnostního kroje pro svobodného chlapce byly a dodnes jsou červené soukenné nohavice „červenice“ s bohatě vyšívaným modrým šňůrováním. Nohavice na obraze jsou doplněné drobnou modrou výšivkou „cifrováním“, a právě toto původní modré vyšívání je i v současnosti charakteristické pro západní část národopisného regionu.
K „červenicím“ se obléká slavnostní košile pro svobodné chlapce zvaná též „katrovice“, a to podle častého způsobu výzdoby rukávů použitím tylu. Nosí se všeobecně na celém Podluží k hodům, slavnostem Božího těla, při významných bohoslužbách v kostele a dříve i na svatby. Široké otevřené rukávy košile jsou zde ještě z jemného batistového plátna, zdobené vkládanými pruhy výšivek a ukončené širokými krajkami „čipkami“. Košile je u krku uzavřená čtyřmi šňůrkami na „smečku“ (malou mašli), dvě na pravém rameni a dvě pod krkem. Takové košile se po generace dlouho dědily a prodávaly se pouze tehdy, když v rodině nebyl syn. Přes košili má svobodný chlapec oblečenou hluboce vykrojenou zdobenou vestu bez rukávů „lajbl“ s připevněnou kokardou na přední části. Zelený hedvábný podklad, zdobený růžovými skládanými mašličkami, je opět typický pro západní Podluží.
Slavnostní pokrývkou hlavy je „guláč“, zhotovený z tuhé černé plsti a až po horní okraj obtočený úzkými červenobílými žinylkami. Po obou stranách jsou na žinylkách upevněny barevné svazečky skleněných střapečků. Vpředu nad čelem je kolmo postavené péro zvané „točko“, složené z umělých květů, kulatých zrcátek a dalších skleněných ozdob. V péru je zapuštěn seříznutý husí brk, do něhož se vkládá symbol síly svobodných chlapců vybělený „kosírek“ z jeřabího peří, upevněný na zadní části kloboučku třemi skleněnými barevnými řetízky.
Svobodný chlapec potom obouvá vysoké kožené holínky. Ty jsou na obraze zachyceny bez typických hedvábných střapců, mosazných podkůvek a barevného vyšívání na holeni.
U svobodné dívky nás nejvíce zaujme nezaměnitelná silueta slavnostního dívčího podlužáckého kroje, kterou obdivovali badatelé již koncem 19. století. Silueta byla docílena délkou sukní lehce nad kotníky, střihem svrchní sukně a kombinací naškrobených bílých spodniček různé délky. Obraz z 20. let 20. století dále zachycuje původní střih jen mírně naškrobených rukávců s širokými „taclemi“ a také vysoce posazený „lajbl“, který oproti současnosti nedoléhá až k pasu. Právě tyto formy krojových součástí byly postupně opouštěny, což přivodilo výraznou změnu v siluetě dívčího podlužáckého kroje
Hedvábná svrchní sukně má pastelovou barvu a přes ni je uvázána slavnostní bíle vyšívaná zástěra „fěrtoch“. Podobně jako u chlapecké košile jde o jemné batistové plátno a zástěra je olemována velmi cennou paličkovanou tzv. vláčkovou „čipkou“ (krajkou). „Fěrtoch“ spolu s „taclemi“ a „obojkem“ (límcem rukávců) tvoří tzv. garnituru, nejcennější součást dívčího slavnostního kroje.
Pokrývka hlavy svobodné dívky „kokeš“ potvrzuje zařazení krojového páru do západního Podluží, neboť je typická pouze pro tuto část národopisného regionu. Můžeme si ještě povšimnout, že dívčiny stuhy na pokrývce hlavy, kolem pasu a pod krkem jsou tzv. hladké, tedy jednobarevné a bez dnes tolik typické ornamentální malby. Slavnostní dívčí kroj je dovršen tradiční obuví – černými „čižmami“. Na obraze je zachycena ještě její původní shrnovací forma.
