Josef Mánes – Chalupa v Břeclavi

Josef Mánes (1820-1871) - Český malíř, ilustrátor, grafik a designér , jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu. Výtvarně činný otec i strýc k malířství vychovali a vyučili jeho i jeho sourozence Quida a Amálii. Je považován za mistra české figurální malby i krajinomalby v období romantismu a realismu. Patřil k nejplodnějším tvůrcům své generace, zejména v oboru portrétů. Soupis jeho díla čítá téměř 500 položek. Narodil se jako prostřední ze tří sourozenců v rodině proslulého malíře Antonína Mánesa, profesora krajinomalby na Pražské malířské akademii, a Magdalény Kristiny, která pocházela z rodiny pražského truhláře Schwindtnera. Otec své tři výtvarně nadané děti Amálii, Josefa a Quida bral na studijní cesty do přírody, například do údolí Sv. Jana pod Skalou, na Říp nebo do Podkrkonoší. Josefovy práce už v té době dosáhly takové kvality, že byly dlouho považovány za díla jeho otce. V patnácti letech nastoupil ke studiu malířství na pražskou malířskou akademii k profesoru Františku Tkadlíkovi. V roce 1844 odešel studovat na akademii do Mnichova, kde pobýval tři roky bez jakéhokoliv hmotného zajištění z domova. V roce 1854 na pozvání svého přítele, hraběte Bedřicha Silva-Tarouccy odjel na zámek Čechy pod Kosířem. Během následujících dvaceti let zde vytvořil sérii rodinných portrétů Silvy Tarroucy, dále žánrové novorokokové obrázky, a také některé ze svých nejlepších prací (např. Ukolébavka, Líbánky na Hané, Život na panském sídle). Vyhledával zde lidové krojované postavy, opět se zamilovával do Hanaček i cikánek, zajímal se o moravské kroje. Silva Taroucca mu doporučil i pobyt na bílovickém zámku, jehož majitelem byl hrabě Hugo Jakob Josef Logothetti. Hrabě Hugo jej požádal, aby namaloval jeho milou Verunu. Namaloval Verunu Čudovou ve slováckém kroji, později její sestru zvanou Babušu ve slováckém kožichu a jako jejich mužský protějšek namaloval portrét mladíka z obce Březolupy Jana Postavu v lidovém kroji. Vznikl i menší obrázek Verunky Čudové v městském oblečení. Na Moravě vznikl také cyklus Moravský rok, ve formě kalendáře. Společenskou angažovanost v národním obrození projevoval zejména jako činitel Umělecké besedy, navrhl sokolský kroj, četné sokolské a jiné spolkové prapory, insignie a diplomy. Posledním umělecky bohatým obdobím byla 60. léta 19. století. Do roku 1865 pobýval na pozvání Kristiána Koce z Dobrše na zámku v Újezdu Svatého Kříže, kde portrétoval členy jeho rodiny. Prostřednictvím rodinných kontaktů pak získal mimořádnou zakázku na vytvoření 12 medailonů pro Staroměstský orloj. Mánesova tvorba vychází z romantismu, byla inspirována studiem portrétní malby mnichovské, rodným prostředím Starého Města pražského a životem venkovského lidu na Hané, který pro něj představoval ideál čistoty a lidství. K nejznámějším pracím patří cyklus portrétů pražských obyvatel, žánrové novorokokové scény z pobytu u šlechtických mecenášů na zámku rodiny Silvy-Tarroucy v Čechách pod Kosířem na Hané a krajinomalby.

Významného českého výtvarníka začala odborná veřejnost oceňovat i za jeho etnografický přínos teprve na přelomu 19. a 20. století. Byl jedním z prvních malířů věrně a detailně zachycujících krojové bohatství a lidovou kulturu jednotlivých národopisných regionů.

Při své návštěvě Břeclavi v roce 1854 se zaměřoval především na zobrazení starobřeclavského lidového oděvu, ale jeho pozornost upoutala i originální architektura podlužáckého obydlí. V této době vznikl krásný akvarel chalupy Jakuba Helešice (č. p. 86). Vidíme tradiční doškovou střechu téměř zakrytou po dřevěné konstrukci pnoucí se vinnou révou. Střechy byly často porostlé netřeskem, neboť již od středověku naši předkové věřili v jeho kouzelnou, ochrannou moc – prý chránil stavení před bleskem.

Původní předzahrádky byly ohrazeny z hrubě tesaných a zašpičatělých desek, jež byly v horní části propleteny vrbovím proutím, takže k výstavbě takového plotu nebylo zapotřebí hřebíků v té době ještě vzácných. U domovních dveří bývaly přistavěny zděné výstupky zvané žudra, (v Tvrdonicích, Kosticích i Lanžhotě jim říkali též „žebráčny“), vyzdobené pestrým podlužáckým ornamentem. Dveře bývaly těžké, dubové, obyčejně tmavých barev, zdobené řezbou místního lidového umělce. Vnější stěny obydlí se pravidelně natíraly vápnem a ornamentem se zdobilo i kolem oken. 

Bosá postava chlapce s černým kloboučkem vysoké stříšky a barevnými žinylkami a kvítím je oblečena do dlouhé svrchní oděvní součásti. Snad by se mohlo jednat o chlapeckou „halinu“.